A máme tu první téma našeho FF-kroužku.. Tady je. Příjemnou zábavu.

Honba - 3. díl

13. července 2011 v 13:15 | Dimka |  Skryté
Políbil mě tak silně, až jsem se zachvěla. Líbilo se mi to, ale nechtěla jsem to. Pořád jsem milovala Dimitrije a chtěla ho probudit. Dimitrij. Od doby kdy jsem odešla od Lissy, jsem ho neviděla a kupodivu ani na něj nevzpomínala. Teď jsem si vybavila jeho vždy odhodlaný výraz, hluboké oči a tu něhu, se kterou se na mě díval.
V tom mě z úvah vytrhl další Adrianův polibek. Úžasný a zároveň děsivý. Dotkl se mých rtů tesáky a já ucukla. Ten dotyk ve mně vyvolal pocit ohrožení. Praštila jsem ho pěstí do obličeje. Zavrávoral a jen se na mě ušklíbl. Vzal mě za pas a hodil mě na velkou postel. Rychlostí blesku jsem vyskočila na podlahu. Kdyby došlo na souboj, Adrian by prohrál. Neměl takové bojové zkušenosti jako já, ale přesto byl dost rychlý a silný. Byla to hra. Strigojská předehra. Ještě párkrát jsem ho praštila a on mě. Potom došlo na divoký sex a bylo to lepší než s Dimitrijem. Více akce a naše divoká těla se přitahovala jako magnet.
"Rose, jsi úžasná, vždycky jsi byla, ale jako strigojka si ještě lepší!" Prohodil.
Nic jsem na to neřekla, ale polichotil mě tím. Jen tak jsem mu ležela na rameni a cítila jeho svalnaté ruce. Krásný pocit. Teď už není žádný Dimitrij, ale Adrian.
Když znovu nastala noc, opět jsme se vydali na lov. Tentokrát jsme sebou vzali ještě pět dalších Adrianových podřízených. Procházeli jsme se Luxembourgskými zahradami a hledali kořist. Na tomto místě se vždy pohybuje hodně morojů, nebo dhampýrů a já už jsem začínala mít hlad. Po nějaké době jsem začala cítit dhampýrský pach. Bylo to slabé, takže jen jeden, nebo dva dhampýři. S Adrianem jsme na sebe kývli a řekli ostatním strigojům aby se drželi dál, že máme přednost. Ustoupili do pozadí a my se vydali stopovat oběť. Plížili jsme se mezi stromy, když v tom na mě nečekaně někdo skočil. Lekla jsem se, ale rychle zase vzpamatovala. Přehodila jsem si útočníka přes rameno a mrštila s ním o zem. Náhle mě polil studený pot. Byl to Dimitrij.
Adrian na něj skočil, ale v tom se z poza jedné sochy vyřítil druhý dhampýr. Michail. Nechtělo se mi je zabíjet. Bylo by užitečné z nich udělat strigoje. Tak jsem zařvala mezi stromy na zbytek party. Okamžitě se k nám připojili a pomohli nám Dimitrije s Michailem udržet na místě. Nechtěla jsem uvěřit, že jsme tu potkali zrovna tyhle dva. Adrian nařídil, aby je ostatní nezabili, ale jenom omráčili. Naložili jsme je do auta a odvezli do domu. Tam jsme je dali do sklepa a pevně svázali.
"Mám hlad, takže jdu lovit a přivedu ti sem taky nějaký jídlo. Vem si Lipa a Mariu a hlídejte je. My se za chvíli vrátíme." Oznámil mi Adrian a ukázal na dva strigoje.
"Dobře" Přitakala jsem a políbila ho.
"Hlavně k nim nelez, jsou nebezpeční. Počkej s tím na mě, je to jasný??" Tvářil se dost chladně a nepříčetně.
přikývla jsem a sedla si na gauč. Když odešel ještě jsem se chvíli jen tak povalovala, ale potom mě napadl ďábelský nápad.
"Mario? Lipe? Půjdeme se podívat na naše zajatce." Ušklíbla jsem se.
"Ale Adrian říkal.." Začal Lip a už to nedopověl. Skočila jsem na něj a zlomila mu vaz. Z toho by se uzdravil a já chtěla, aby Maria viděla, že jsem hrozba, tak jsem mu ještě utrhla hlavu. Nebylo to nic lehkého, ale zvládla jsem to. Odhodila jsem ji na zem a hrozivě se zadívala na Mariu. "Ty doufám neprotestuješ."
Zavrtěla hlavou a vydala se se mnou po schodech dolů do sklepení. Byla jsem ráda, že neprotestuje. Dveře nebyly zamknuté, tak jsem vzala za kliku a otevřela je. Dimitrij s Michailem seděli na zemi a ruce měli za zády svázané.
"Přišla jsem se na vás podívat a taky.. no víte, mám hlad." Ladným krokem jsem vešla dovnitř a moje boty na podpatku na betonové podlaze zaklapaly. Dimitrij zvednul hlavu a jen se na mě díval. V jeho očích se zračila touha. Nezáleželo na tom, jestli touha po pomstě, osvobození, nebo prostě jen touha mě zabít. Michail se snažil působit sebevědomě a odvážně, ale moc mu to nešlo. Viděla jsem na něm zděšení. Líbilo se mi, jak se koukal. Přišlo mi to zábavné.
"Tak, chce jít někdo první?" Zasmála jsem se vlastním slovům a ukázala jim tesáky. Dimitrij se ani nepohnul a tak jsem si k němu přidřepla. Podívala jsem se mu do očí a pak jsem ho políbila. Cítila jsem jeho překvapení, ale polibek mi oplatil. Zase jsem si stoupla a hořce se usmála. Bylo tak legrační se na ně dívat. Neskutečně mě bavilo si hrát.
Na hoře v hale klaply dveře a já uslyšela, jak Adrian nadává. Zřejmě už našel bezhlavého Lipa.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kerry Kerry | 17. července 2011 v 16:03 | Reagovat

Hezký...Já mám prostě ráda příběhy, kde je Rose. A když je ke všemu ještě strigoj, tak to jsem na vrcholu blaha, takže super.

2 Dimka Dimka | Web | 19. července 2011 v 20:32 | Reagovat

dík moc :) to je super komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama