A máme tu první téma našeho FF-kroužku.. Tady je. Příjemnou zábavu.

Honba - 1. díl

5. července 2011 v 19:37 | Dimka |  Skryté
Tenhle příběh je napsaný, jako pokračování VA 6

Vešli jsme s Eddiem do velké budovy se zrcadlovými okny. Místnost, ve které jsme teď stáli, byla rozlehlá a moderně zařízená. Jako správná strážkyně jsem se okamžitě rozhlédla po pokoji. Můj parťák udělal to samé. Necítila jsem nevolnost, takže na blízku nebyli strigojové. Rozhodli jsme se vyrazit po schodech do prvního patra. Až teď jsem si všimla, jaká je tu tma. Když jsme prohlédli i zbytek domu, začínala jsem být nervozní. Žádní strigojové, žádný Adrian.
Adrian Ivaškov byl můj přítel a niní je zajatec strigojské skupiny, která ho unesla z večírku v Paříži. Morojská vláda se usnesla, že Adrian není tak důležitý, aby riskovala životy svých strážců na jeho záchranu. Proto jsme se s Eddiem sbalili a znovu utekli z královského dvora. Odletěli jsme prvním letadlem do Paříže a za pár týdnů jsme vystopovali strigoje, kteří unesli Adriana.
Lissa, Christian, ani Dimitrij o tom nevěděli. Nesouhlasili by s tím a chtěli by jet s námi. A to jsem si nemohla dovolit.
Když už jsme se měli k odchodu, ucítila jsem svůj žaludek. Strigojové. Byli všude kolem nás. Dvanáct, možná třináct. Bleskurychle jsem vytáhla kůl. Eddie zaujal bojový postoj. Všechny jsem si je urychleně prohlédla. Vysocí, štíhlí a smrtící. Adrian. Jeden z nich byl Adrian. Zamrazilo mě. Všichni čekali, co bude dál. Nikdo se ani nehnul. A najednou strigoj s černými vlasy popadl Eddieho a zlomil mu vaz. Eddie se nestihl udělat vůbec nic. Bylo po něm. Ted jsem tu zbyla sama. Prohlíželi si mě. Bála jsem se. Adrian byl najednou u mě. Nepostřehla jsem ten pohyb. Ta rychlost mě ohromila, ale včas jsem se vzpamatovala. Máchla jsem kůlem a vrhla se na něj. Uhnul se. Byl strašně rychlý. Ostatní strigojové se ani nepohnuli. Adrian se rozběhl proti mně a praštil mě takovou silou do břcha, že jsem odletěla a zastavila se až o zed. Nemohla jsem popadnout dech. Zase stál přede mnou. Čišela z něj síla. Konečně jsem se nadechla a znovu se rozmáchla kůlem proti němu. Mířila jsem na srdce, ale minula jsem. Další rána, tentokrát jsem dostala hlavou o něco tvrdého. Nemohla jsem se hýbat. Tělo vypovědělo službu. Cítila jsem jen, jak mi někdo dýchá na krk a najednou ostrá bolest. Potom už jen skvělý pocit. Adrian ze mě pil. Endorfiny mi zalily tělo. Pak už vím jen, že jsem se probudila.
Moje snědá barva kůže se proměnila v bílou. Smysly jsem měla ostřejší. Všechno bylo barevnější a jasnější. Byla jsem strigoj. Tu noc mě Adrian probudil. Měla jsem hlad. Chtěla jsem krev. Na nic jiného jsem nemyslela a ani jsem si nevšimla, že Adrian sedí vedle mě v křesle.
"Mám hlad." řekla jsem tiše.
"Já vím, pojď za mnou." Adrian se ladně zvedl z křesla a mířil ke dveřím. Rukou mi naznačil, abych šla za ním.
"Kam jdeme?" vyptávala jsem se.
"na lov."
Uvědomila jsem si, že tím lovem myslel hon na lidi. Nezdálo se to špatné, dokonce jsem se těšila. Těšila jsem se, až prokousnu krk své první oběti. Bude mít sladkou, nebo hořkou krev? Ptala jsem se sama sebe. Bylo to zvláštní…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | E-mail | 5. července 2011 v 19:45 | Reagovat

tak to je hustý.Hlavně jsem se zasmála té
poznámce o tom, že Adrian není tak důle-
žitý aby ho hledala královská garda. Hodně dobrý!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama