A máme tu první téma našeho FF-kroužku.. Tady je. Příjemnou zábavu.

DŮVĚRA-2.Kapitola

6. července 2011 v 16:57 | Mia |  Skryté
"Princezna Jill"??neodpověděla jsem. Mé mlčení bral jako souhlas. Kývnul na své přátele a ti mně strčili do auta, kterého jsem si všimla předtím. Jak se dostali do královské zahrady?
"Kd...kdo jste??"zašeptala jsem, ale věřila jsem tomu, že mě slyšeli. Místo odpovědi mě ale ignorovali. Jeli jsme takhle asi hodinu a pak na mně jeden promluvil : "Chci abys
zůstala zticha."Řekl ten co jsem ho viděla jako prvního."Proč?"Opáčila jsem drze. On se jen pousmál. "Jedeme přes hranice a já nechci aby do nás policajti začali střílet hned jak uslyší
tvůj křik." Mohl mi zalhat a já z tváří jeho kumpánů vypozorovala, že oni si to mysleli taky.On si jich, ale nevšímal a koukal se jen na mne.Jeho pohled mě znervoznoval.
Byla jsem přesvědčená o tom, že kdybych jen cekla zabijí mě, proto jsem udělala co po mně žádal. "Mimochodem jmenuju se Nathan."Prohlásil najednou. Koho zajímá jak se jmenuje??
"Hm..." Zabručela jsem.To v něm vyvolalo vlnu smíchu. Jeho garda se na něj podívala jako na dementa, ale nic neříkali.
"Moc mě těší." Řekl když smích ustal. Co je to za zvláštního strigoje?? "Alespon jednoho z nás."Odpověděla jsem. Jestli mi přišel předtím jeho smích hlasitý tak tenhle byl jako když
nastavíte hlasitost na rádiu na nejvyšší obrátky.Opičky (nový název pro jeho gardu) se na mně podívali úplně nastejno, v tom pohledu nebyla jen nenávist, ale vypadalo to,
jako kdyby se divili co je na mně tak zajímavého, že připadám jejich šefovi vtipná.
" Jsme tady."Řekl jeden z opiček.Nathan mi podržel ruku abych mohla vylézt.Stoupla jsem si a dupla mu na nohu.Nevím jestli schválně, nebo to bylo omylem.Samozřejmě ho
to pobavilo a jen mi pošeptal : "Jsi roztomilá princezno, ale sama víš, že jsem to pomalu necítil."Na to jsem nic neřekla a raději si všímala jeho domu. Ne, to byl palác. Daleko
honosnější než královský zámek.Uvědomila jsem si, že na něj zírám s otevřenou pusou. Rychle jsem srovnala svůj obličej a nevšímala si toho velkého strigoje co mi
mával před obličejem.
"Byla by jste tak laskava a šla se mnou do zahrady??" Nechápu proč se ke mně chová takhle. Byla jsem jeho zajatce. Chtělo se mi brečet, protože ani ne před dvěma hodinama
jsem se mohla líbat s Adrianem a ted jsem zajatec bandy strigojů.Ale zajímalo by mě na co mne potřebují. Jestli mně chtěli zabít tak by to už udělali ne ?? Budu snad jejich
dárce?? Nathan se na mne díval a já si uvědomila, že mlčím už moc dlouho. Ale co, potřebuju odpovědi a on vypadal jako ten kdo mi je může poskytnout.
Přikývla jsem a on mně chytil za ruku a tak jsem byla nucena jít tam kam on.Když jsme dorazili do zahrady ( mimochodem byla krásná a velká, on je asi jediný strigoj, který se
stará o květiny ) posadil mě na lavičku a sám si sedl na kamený obrubník květináče.
" Jak jste se dostali do království ?" Vyhrkla jsem aniž bych se na něj podívala.Neodpověděl. No to bude tedy rozhovor.
" Jill ty jsi můj vězen a nemáš právo se na nic ptát."Řekl hrubým hlasem.jak mně mohlo napadnout, že z něj něco dostanu??
"Neříkejte mi Jill. Jsem princezna." Jasně chovala jsem se jako malý dítě, ale byla jsem tak naštvaná, že mi to bylo fuk.Měl pravdu v jedné věci: jsem jeho zajatce a nemám na nic právo.
" Ted jestli mně omluvíte jdu pryč." Dodala jsem.Ale to mně nenechal. Místo toho mě znovu chytl a dal mi na zadek jako malýmu dítěti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama