A máme tu první téma našeho FF-kroužku.. Tady je. Příjemnou zábavu.

Červenec 2011

Honba - 3. díl

13. července 2011 v 13:15 | Dimka |  Skryté
Políbil mě tak silně, až jsem se zachvěla. Líbilo se mi to, ale nechtěla jsem to. Pořád jsem milovala Dimitrije a chtěla ho probudit. Dimitrij. Od doby kdy jsem odešla od Lissy, jsem ho neviděla a kupodivu ani na něj nevzpomínala. Teď jsem si vybavila jeho vždy odhodlaný výraz, hluboké oči a tu něhu, se kterou se na mě díval.
V tom mě z úvah vytrhl další Adrianův polibek. Úžasný a zároveň děsivý. Dotkl se mých rtů tesáky a já ucukla. Ten dotyk ve mně vyvolal pocit ohrožení. Praštila jsem ho pěstí do obličeje. Zavrávoral a jen se na mě ušklíbl. Vzal mě za pas a hodil mě na velkou postel. Rychlostí blesku jsem vyskočila na podlahu. Kdyby došlo na souboj, Adrian by prohrál. Neměl takové bojové zkušenosti jako já, ale přesto byl dost rychlý a silný. Byla to hra. Strigojská předehra. Ještě párkrát jsem ho praštila a on mě. Potom došlo na divoký sex a bylo to lepší než s Dimitrijem. Více akce a naše divoká těla se přitahovala jako magnet.
"Rose, jsi úžasná, vždycky jsi byla, ale jako strigojka si ještě lepší!" Prohodil.
Nic jsem na to neřekla, ale polichotil mě tím. Jen tak jsem mu ležela na rameni a cítila jeho svalnaté ruce. Krásný pocit. Teď už není žádný Dimitrij, ale Adrian.
Když znovu nastala noc, opět jsme se vydali na lov. Tentokrát jsme sebou vzali ještě pět dalších Adrianových podřízených. Procházeli jsme se Luxembourgskými zahradami a hledali kořist. Na tomto místě se vždy pohybuje hodně morojů, nebo dhampýrů a já už jsem začínala mít hlad. Po nějaké době jsem začala cítit dhampýrský pach. Bylo to slabé, takže jen jeden, nebo dva dhampýři. S Adrianem jsme na sebe kývli a řekli ostatním strigojům aby se drželi dál, že máme přednost. Ustoupili do pozadí a my se vydali stopovat oběť. Plížili jsme se mezi stromy, když v tom na mě nečekaně někdo skočil. Lekla jsem se, ale rychle zase vzpamatovala. Přehodila jsem si útočníka přes rameno a mrštila s ním o zem. Náhle mě polil studený pot. Byl to Dimitrij.
Adrian na něj skočil, ale v tom se z poza jedné sochy vyřítil druhý dhampýr. Michail. Nechtělo se mi je zabíjet. Bylo by užitečné z nich udělat strigoje. Tak jsem zařvala mezi stromy na zbytek party. Okamžitě se k nám připojili a pomohli nám Dimitrije s Michailem udržet na místě. Nechtěla jsem uvěřit, že jsme tu potkali zrovna tyhle dva. Adrian nařídil, aby je ostatní nezabili, ale jenom omráčili. Naložili jsme je do auta a odvezli do domu. Tam jsme je dali do sklepa a pevně svázali.
"Mám hlad, takže jdu lovit a přivedu ti sem taky nějaký jídlo. Vem si Lipa a Mariu a hlídejte je. My se za chvíli vrátíme." Oznámil mi Adrian a ukázal na dva strigoje.
"Dobře" Přitakala jsem a políbila ho.
"Hlavně k nim nelez, jsou nebezpeční. Počkej s tím na mě, je to jasný??" Tvářil se dost chladně a nepříčetně.
přikývla jsem a sedla si na gauč. Když odešel ještě jsem se chvíli jen tak povalovala, ale potom mě napadl ďábelský nápad.
"Mario? Lipe? Půjdeme se podívat na naše zajatce." Ušklíbla jsem se.
"Ale Adrian říkal.." Začal Lip a už to nedopověl. Skočila jsem na něj a zlomila mu vaz. Z toho by se uzdravil a já chtěla, aby Maria viděla, že jsem hrozba, tak jsem mu ještě utrhla hlavu. Nebylo to nic lehkého, ale zvládla jsem to. Odhodila jsem ji na zem a hrozivě se zadívala na Mariu. "Ty doufám neprotestuješ."
Zavrtěla hlavou a vydala se se mnou po schodech dolů do sklepení. Byla jsem ráda, že neprotestuje. Dveře nebyly zamknuté, tak jsem vzala za kliku a otevřela je. Dimitrij s Michailem seděli na zemi a ruce měli za zády svázané.
"Přišla jsem se na vás podívat a taky.. no víte, mám hlad." Ladným krokem jsem vešla dovnitř a moje boty na podpatku na betonové podlaze zaklapaly. Dimitrij zvednul hlavu a jen se na mě díval. V jeho očích se zračila touha. Nezáleželo na tom, jestli touha po pomstě, osvobození, nebo prostě jen touha mě zabít. Michail se snažil působit sebevědomě a odvážně, ale moc mu to nešlo. Viděla jsem na něm zděšení. Líbilo se mi, jak se koukal. Přišlo mi to zábavné.
"Tak, chce jít někdo první?" Zasmála jsem se vlastním slovům a ukázala jim tesáky. Dimitrij se ani nepohnul a tak jsem si k němu přidřepla. Podívala jsem se mu do očí a pak jsem ho políbila. Cítila jsem jeho překvapení, ale polibek mi oplatil. Zase jsem si stoupla a hořce se usmála. Bylo tak legrační se na ně dívat. Neskutečně mě bavilo si hrát.
Na hoře v hale klaply dveře a já uslyšela, jak Adrian nadává. Zřejmě už našel bezhlavého Lipa.


DŮVĚRA-4.Kapitola

9. července 2011 v 11:14 | Mia |  Skryté
" Běž pryč! Už tě nikdy nechci vidět !" Najednou se za mnou zabouchli dveře zámku. Pořád jsem se posouvala do zadu směrem od dvora. Ne to přeci nechci! Vidím mamku. " Mami!" Ale ona se na mne jen smutně usmála a pak zmizela.
A potom se mnou někdo zatřásl.
" No konečně. Už jsem se bál, že jsi umřela." Řekl Nathan. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Byl to jen sen. Jen sen, který se mi zdál v poslední době pořád. Sen o tom jak mě má sestra odkopla ze své rodiny. A má matka taky.
" Co se ti stalo?" zeptal se Nathan. " Nic …jenom potřebuji do koupelny." Řekla jsem. " No nejdřív bys mi mohla věnovat pusu." Natáhla jsem se přes postel a chtěla ho políbit, ale to už mě držel v náručí a pokládal mně na gauč. Opakovali jsme to co se stalo včera v noci. Bylo to nádherné.
Později odpoledne jsem se vzbudila, a protože byla velká tma nic jsem neviděla. Došla jsem k vypínači, ale cestou jsem nejmínˇ třikrát zakopla.Když bylo rozsvíceno hledala jsem nějaký vzkaz od Nathana. Nic jsem nenašla. Ani služka na mě nečekala s jídlem. Došla jsem se obléct a potom jsem se vydala na zahradu. Někdo mi zakryl oči a pak mě zvedl do náruče. Šel se mnou takhle za roh zahrady kde už jsem zase normálně viděla.byl to Nathan. "Je libo snídani?"zeptal se a přitom ukazoval na stůl plný ovoce, cereálií a jogurtů. "Samozřejmě." Pustila jsem se do jídla. Neuvědomovala jsem si, že mám takový hlad.
"Takovéhle snídaně jsme měli vždycky s rodinou." Řekl Nathan. To mě zarazilo. Ještě nikdy mi nevyprávěl o rodině. A vlastně o ničem. " Vyprávěj mi o ní." Poprosila jsem.A on začal. Bylo to neuvěřitelné slyšet o tom, že jeho rodiče ho samotného přiměli stát se strigojem. Prý aby byl silný.Jeho otec snil o tom, že Nathan bude válečný vojevůdce a bude slavný a jeho sestra Karolína se vdá za bohatého šlechtice. Karolína zemřela Nathanovou rukou když se měnil ve strigoje. Zajímavý příběh. Když tedˇvyprávěl mohla jsem si ho pořádně prohlédnout.Jeho kudrnaté blond vlasy mu zakrívají oříškové oči a dosahují skoro až k malému orlímu nosu. Když tedˇvyprávěl jeho plná ústa v nepatrném úsměvu byla dokonalá. Tělo měl jako sám bůh to bylo vidět i přes blankytně modré tričko. "Tak a tedˇjsi nařadě ty s vyprávěním o rodině." Vzpomněla jsem si na rodiče, Lissu a Rose. Na Adriana a zachvěla jsem se.
"Chybí mi." Vypadlo ze mě. On se na mě nepodíval a jen tak tam seděl. Taky co by měl v téhle chvíli říct. "Já bych tě pustil, ale moji nadřízení si to nepřejí." "Jací nadřízení?" Co já vím je on tady šéf. Ten, který určuje pravidla. "Moje nadřízená. Jmenuje se Galina." Počkat to jméno mi něco říká. Nevyprávěl o ní jednou Dimitrij s Rose ? Že ji zabili? Ano tak to bylo. "Lžeš! Galina je mrtvá." Proč by mi lhal? Leda… "Ty si mně chceš tady nechat a svádíš to na nějaké svoje nadřízené.Vsadím se, že to ty jsi ten koho tady všichni poslouchají."A s tím jsem utekla směrem do svého pokoje.

Honba - 2. díl

7. července 2011 v 10:29 | Dimka |  Skryté
Běželi jsme tmou, ale viděla jsem jako ve dne. Kilometry ubíhaly hrozně rychle a já už se nemohla dočkat mého prvního jídla. Před námi svítila světla velkoměsta. Byla jsem tak natěšená, že bych vběhla do ulic a vysála prvního moroje, kterého bych potkala. Chtěla jsem to tak udělat, ale Adrian mě rychle zadržel.
" Nemůžeš na sebe upoutat pozornost, tak nedělej hlouposti. Chápu, že máš hlad, ale chvíli ještě vydržíš." Nerada jsem přiznávala, že i někdo jiný než já má pravdu. Ale musela jsem s ním souhlasit. "Dobře, takže jdeme do nějakýho klubu, nebo tak??"
" Pojd za mnou a nedělej rozruch." Poslechla jsem ho a zanedlouho mě zavedl do jednoho zakouřeného nočního klubu. Vůbec se mi tam nelíbilo. Moje zbystřené smysly mě upozornily na spoustu odporných věcí. Nechtěla jsem to zkoumat podrobněji, teď jsem se chtěla soustředit jen na jídlo.
" Až najdeš nějakou kořist vezmi ji ven a až tam ji vysaj" Poučil mě Adrian a nechal mě tam samotnou. Asi za půl hodiny jsem uviděla mladou tmavovlasou dhampýrku. Šla jsem na věc a musela jsem si dávat pozor, abych na sebe příliš neupozornila.
Stála u baru, když jsem k ní přišla. "Ahoj, jsem Rose. Prosím šla by si se mnou ven a pomohla mi s opilým kamarádem??" Hned jsem použila nátlak, aby nepoznala, že jsem strigojka a také proto aby mi ta dívka uvěřila. Zároveň jsem myslela na Adrianovo varování.
" Jasně, proč ne." Odpověděla mi a tlačila se davem za mnou. Když jsme vyšly ven, znovu jsem použila nátlak. Nechtěla jsem, aby začala křičet jen, co se jí dotknu. Pomalu jsem jí opřela o zeď a odhrnula jí dlouhé vlasy z krku. Zrychlil se mi dech. Přece jenom je to poprvé. Natáhla jsem se, odhalila tesáky a prokousla ji tepnu na krku. Její krev byla sladká. Nikdy jsem nic lepšího nepila. Bylo to úžasné a děsivé zároveň. Užívala jsem si tu chuť.
Ta holka se po celou dobu ani nehnula, asi byla zfetovaná endorfiny z mých slin. Ale najednou se svezla k zemi a upadla do bezvědomí. To po ztrátě krve, uvědomila jsem si. Položila jsem ji na zem a podivila jsem se jak je lehounká. Ten pocit asi způsobila moje strigojí síla. Myslela jsem si, že dokážu vytrhnout strom ze země. Od úvah jsem se vrátila ke své oběti. Znovu jsem začala sát a nepřestala dokud už v ní nezbyla ani kapka té lahodné tekutiny.
" Nečekal bych, že budeš na poprvé tak dobrá." Za mnou stál Adrian a smál se. Hrozivým sexy smíchem. Takhle se mi líbil mnohem víc než před tím.
" ty už si pil? Tahle byla moc dobrá. Dala bych si ještě, ale už jsem plná" Znovu se zasmál mým slovům, až jsem zahlédla tesáky.
" Jo, měl jsem staršího morojskýho chlápka."
Potom jsme vyrazili zpět do domu. Hned co jsme otevřely dveře jsem zaslechla hlasy. Zbytek Adrianovy strigojské bandy se bavil doma. Viděla jsem, jak si jeden z nich odvádí mladou blondýnku do pokoje. Myslím, že se jmenoval Alex. Určitě z té holky udělá Krvavou děvku a pak jí vysaje. Chtěla jsem se na to Adriana zeptat, ale pak mě udivila jiná věc. Ostatní strigojové se vůbec neobtěžovali odnést si svou oběť do soukromí. Na gauči se válela tři mrtvá těla a na schodech leželo další. Dřív by mi to připadalo bizardní, ale teď jsem zatoužila po stejné zábavě jakou provozovali Adrianovi "přátelé". Líbil se mi pohled na ty mrtvoly a vzpomněla jsem si na svou první oběť. Zase jsem dostala chuť na krev.
"Jdeme pryč, tahle zábava je na nic.. znám lepší." Vzal mě za ruku a šibalsky se na mě podíval. Vedl mě po schodech do velkého pokoje.
Byl celý vyzdobený a načančaný. Na můj vkus až moc. Přestala jsem vnímat nesmyslné ozdůbky, protože mě Adrian políbil.

DŮVĚRA-3.Kapitola

6. července 2011 v 19:11 | Mia |  Skryté
Tahle kapitolka je trochu sexuálnějšího typu. Ale tak co?? Jill si to zaslouží. :)


Ležela jsem na posteli v pokoji, který mi Nathan přidělil. Už tu jsem pět dní.
Ráda bych řekla, že se mi tu nelíbí. Vždyt jsem tady proti své vůli, ale pravda je taková, že se mi tu líbí.
Starají se tu o mne pěkně. Můžu chodit do zahrady, sice jen s doprovodem, ale stejně. Mám na co si
vzpomenu: šaty, jídlo, DVD a CD. Vážně není nic co by mi nepřinesli když o to požádám.
Dneska jsem si chtěla udělat ze strigojů srandu a tak jsem požádala služku aby mi sehnala striptéra.
Striptér nedorazil. Misto něho přišel Nathan, naštvaný jako blázen.
" Myslíš si, že mě baví ti shánět všechno co si poručíš?? Ne, ale dělám to, protože vím, že ti to udělá radost.
Ale co je na mne moc je, že ti mám o půlnoci shánět společnost pro tvoje sexuální choutky. To je opravdu příliš."
Nikdy předtím jsem si neuvědomovala to, že je Nathan strigoj tolik jako ted.Děsil mě. V tuto chvíli to je ten nejstrašnější strigoj, kterého jsem kdy potkala.
Napadla mně šílená otázka.
"Byl jsi dhampýr, nebo moroj ??"Tou otázkou jsem ho určitě překvapila.Vyděla jsem na něm, že přemýšlí na co mi to bude a zatím neví. Popravdě ani já
sama nevím, prostě mě to zajímá.
Místo odpovědi mě chytl a políbil. Nebyla to pusa z lásky, ale z touhy. Byl to můj úplně první polibek a rozhodně nebyl takový, jaký jsem si ho vysnila.
No, ne každá dívka sní o tom, že bude líbat strigoje. Ale nebyl to úplný propadák, i když byl moc dlouhý.
" Byl jsem dhampýr. "Zašeptal mi do pusy.Potom jsme se ještě dlouho líbali. Líbal mě na krku a přitom mně hladil po zádech. Nebyla v tom
jiskra, ale bylo to příjemné.Já jsem ho na oplátku malinko kousla do lalůčku až mírně zasténal.
Položil mne na postel tak abychom oba leželi na boku. Strčila jsem mu ruce pod tričko a hladila jeho krásně vypracované svaly.On mi rozepnul šaty
a já před ním ležela jen v podprsence a kalhotkách. Koukla jsem se na něj jestli není zklamaný, ale vypadalo to, že ne.Sám ze sebe sundal triko
a rozepnul si kalhoty. Protože jsem skončila na něm musel mne zvednout aby si je mohl svléct. nebyla jsem pro něj žádná tíha. Lehce mě plácnul po
zadku a já se zachvěla. Zase mne překulil pod sebe a já na stehně cítila jeho erekci.
" Chceš to ??" zeptal se mě.Ano, nebo ne ?? Asi už je pozdě přemýšlet jestli zůstanu ještě dlouho panna, nebo ne.
" Ano, ale jsem ještě panna." Zarazil se, a hned se na mne usmál. " S tím jsem počítal." kousl mě do krku a mně zaplavila vlna endorfinů. Ted bych souhlasila
s čímkoli. " Ach."vydechla jsem.


DŮVĚRA-2.Kapitola

6. července 2011 v 16:57 | Mia |  Skryté
"Princezna Jill"??neodpověděla jsem. Mé mlčení bral jako souhlas. Kývnul na své přátele a ti mně strčili do auta, kterého jsem si všimla předtím. Jak se dostali do královské zahrady?
"Kd...kdo jste??"zašeptala jsem, ale věřila jsem tomu, že mě slyšeli. Místo odpovědi mě ale ignorovali. Jeli jsme takhle asi hodinu a pak na mně jeden promluvil : "Chci abys
zůstala zticha."Řekl ten co jsem ho viděla jako prvního."Proč?"Opáčila jsem drze. On se jen pousmál. "Jedeme přes hranice a já nechci aby do nás policajti začali střílet hned jak uslyší
tvůj křik." Mohl mi zalhat a já z tváří jeho kumpánů vypozorovala, že oni si to mysleli taky.On si jich, ale nevšímal a koukal se jen na mne.Jeho pohled mě znervoznoval.
Byla jsem přesvědčená o tom, že kdybych jen cekla zabijí mě, proto jsem udělala co po mně žádal. "Mimochodem jmenuju se Nathan."Prohlásil najednou. Koho zajímá jak se jmenuje??
"Hm..." Zabručela jsem.To v něm vyvolalo vlnu smíchu. Jeho garda se na něj podívala jako na dementa, ale nic neříkali.
"Moc mě těší." Řekl když smích ustal. Co je to za zvláštního strigoje?? "Alespon jednoho z nás."Odpověděla jsem. Jestli mi přišel předtím jeho smích hlasitý tak tenhle byl jako když
nastavíte hlasitost na rádiu na nejvyšší obrátky.Opičky (nový název pro jeho gardu) se na mně podívali úplně nastejno, v tom pohledu nebyla jen nenávist, ale vypadalo to,
jako kdyby se divili co je na mně tak zajímavého, že připadám jejich šefovi vtipná.
" Jsme tady."Řekl jeden z opiček.Nathan mi podržel ruku abych mohla vylézt.Stoupla jsem si a dupla mu na nohu.Nevím jestli schválně, nebo to bylo omylem.Samozřejmě ho
to pobavilo a jen mi pošeptal : "Jsi roztomilá princezno, ale sama víš, že jsem to pomalu necítil."Na to jsem nic neřekla a raději si všímala jeho domu. Ne, to byl palác. Daleko
honosnější než královský zámek.Uvědomila jsem si, že na něj zírám s otevřenou pusou. Rychle jsem srovnala svůj obličej a nevšímala si toho velkého strigoje co mi
mával před obličejem.
"Byla by jste tak laskava a šla se mnou do zahrady??" Nechápu proč se ke mně chová takhle. Byla jsem jeho zajatce. Chtělo se mi brečet, protože ani ne před dvěma hodinama
jsem se mohla líbat s Adrianem a ted jsem zajatec bandy strigojů.Ale zajímalo by mě na co mne potřebují. Jestli mně chtěli zabít tak by to už udělali ne ?? Budu snad jejich
dárce?? Nathan se na mne díval a já si uvědomila, že mlčím už moc dlouho. Ale co, potřebuju odpovědi a on vypadal jako ten kdo mi je může poskytnout.
Přikývla jsem a on mně chytil za ruku a tak jsem byla nucena jít tam kam on.Když jsme dorazili do zahrady ( mimochodem byla krásná a velká, on je asi jediný strigoj, který se
stará o květiny ) posadil mě na lavičku a sám si sedl na kamený obrubník květináče.
" Jak jste se dostali do království ?" Vyhrkla jsem aniž bych se na něj podívala.Neodpověděl. No to bude tedy rozhovor.
" Jill ty jsi můj vězen a nemáš právo se na nic ptát."Řekl hrubým hlasem.jak mně mohlo napadnout, že z něj něco dostanu??
"Neříkejte mi Jill. Jsem princezna." Jasně chovala jsem se jako malý dítě, ale byla jsem tak naštvaná, že mi to bylo fuk.Měl pravdu v jedné věci: jsem jeho zajatce a nemám na nic právo.
" Ted jestli mně omluvíte jdu pryč." Dodala jsem.Ale to mně nenechal. Místo toho mě znovu chytl a dal mi na zadek jako malýmu dítěti.

Honba - 1. díl

5. července 2011 v 19:37 | Dimka |  Skryté
Tenhle příběh je napsaný, jako pokračování VA 6

Vešli jsme s Eddiem do velké budovy se zrcadlovými okny. Místnost, ve které jsme teď stáli, byla rozlehlá a moderně zařízená. Jako správná strážkyně jsem se okamžitě rozhlédla po pokoji. Můj parťák udělal to samé. Necítila jsem nevolnost, takže na blízku nebyli strigojové. Rozhodli jsme se vyrazit po schodech do prvního patra. Až teď jsem si všimla, jaká je tu tma. Když jsme prohlédli i zbytek domu, začínala jsem být nervozní. Žádní strigojové, žádný Adrian.
Adrian Ivaškov byl můj přítel a niní je zajatec strigojské skupiny, která ho unesla z večírku v Paříži. Morojská vláda se usnesla, že Adrian není tak důležitý, aby riskovala životy svých strážců na jeho záchranu. Proto jsme se s Eddiem sbalili a znovu utekli z královského dvora. Odletěli jsme prvním letadlem do Paříže a za pár týdnů jsme vystopovali strigoje, kteří unesli Adriana.
Lissa, Christian, ani Dimitrij o tom nevěděli. Nesouhlasili by s tím a chtěli by jet s námi. A to jsem si nemohla dovolit.
Když už jsme se měli k odchodu, ucítila jsem svůj žaludek. Strigojové. Byli všude kolem nás. Dvanáct, možná třináct. Bleskurychle jsem vytáhla kůl. Eddie zaujal bojový postoj. Všechny jsem si je urychleně prohlédla. Vysocí, štíhlí a smrtící. Adrian. Jeden z nich byl Adrian. Zamrazilo mě. Všichni čekali, co bude dál. Nikdo se ani nehnul. A najednou strigoj s černými vlasy popadl Eddieho a zlomil mu vaz. Eddie se nestihl udělat vůbec nic. Bylo po něm. Ted jsem tu zbyla sama. Prohlíželi si mě. Bála jsem se. Adrian byl najednou u mě. Nepostřehla jsem ten pohyb. Ta rychlost mě ohromila, ale včas jsem se vzpamatovala. Máchla jsem kůlem a vrhla se na něj. Uhnul se. Byl strašně rychlý. Ostatní strigojové se ani nepohnuli. Adrian se rozběhl proti mně a praštil mě takovou silou do břcha, že jsem odletěla a zastavila se až o zed. Nemohla jsem popadnout dech. Zase stál přede mnou. Čišela z něj síla. Konečně jsem se nadechla a znovu se rozmáchla kůlem proti němu. Mířila jsem na srdce, ale minula jsem. Další rána, tentokrát jsem dostala hlavou o něco tvrdého. Nemohla jsem se hýbat. Tělo vypovědělo službu. Cítila jsem jen, jak mi někdo dýchá na krk a najednou ostrá bolest. Potom už jen skvělý pocit. Adrian ze mě pil. Endorfiny mi zalily tělo. Pak už vím jen, že jsem se probudila.
Moje snědá barva kůže se proměnila v bílou. Smysly jsem měla ostřejší. Všechno bylo barevnější a jasnější. Byla jsem strigoj. Tu noc mě Adrian probudil. Měla jsem hlad. Chtěla jsem krev. Na nic jiného jsem nemyslela a ani jsem si nevšimla, že Adrian sedí vedle mě v křesle.
"Mám hlad." řekla jsem tiše.
"Já vím, pojď za mnou." Adrian se ladně zvedl z křesla a mířil ke dveřím. Rukou mi naznačil, abych šla za ním.
"Kam jdeme?" vyptávala jsem se.
"na lov."
Uvědomila jsem si, že tím lovem myslel hon na lidi. Nezdálo se to špatné, dokonce jsem se těšila. Těšila jsem se, až prokousnu krk své první oběti. Bude mít sladkou, nebo hořkou krev? Ptala jsem se sama sebe. Bylo to zvláštní…


DŮVĚRA-1.Kapitola

5. července 2011 v 19:07 | Mia |  Skryté

Probudila jsem se zpocená a vystrašená. Zase mi na mysli vytanula ta samá otázka, která mně sužuje poslední měsíc. Jsem pro ni opravdu důležitá ??
Bylo mi takové horko, že jsem se rozhodla dojít si pro něco studeného do kuchyně. V mrazáku jsem objevila zmrzlinu s příchutí kiwi. Moje nejoblíbenější. Sedla jsem si na terasu a jen tak uvažovala o mém problému.
"Ty jsi mi ale zlodějka"
Adrian ? Co ten tady dělá? A co myslel tou vtipou narážkou na zloděje ?
"Jak to myslíš??"
Bože on je tak krásný. A v tuhle chvíli protivný.
"To je mé místo na odpočívání. Ale podělím se o něj s tebou jestli budeš chtít, ovšem za menší úplatek." Aha takže je opilý. U něj je to normální, ale sejně. nenávidím opilce. A nechápu jak tak milý člověk jako Adrian může být pořád zabalený v oblaku kouře a chlastu. Ale co ho opustila Rose je drzý a opilý ještě víc než normálně.
"A co bys chtěl?" Na tváři se mu usadil úsměv. Úsměv, který jsem milovala.
"Kousek téhle skvělý zmrzliny." Tak to jsem nečekala. Pokynula jsem mu ať si poslouží a on si přisedl a pustil do zmrzliny. S mou lžící.
"Jill, jak se vlastně máš??" zeptal se.
"Docela dobře." Věděla jsem na co narážel.
Když ke mně před 2 měsíci přišla Rose s tím, že jsem sestra královny Lissy nevěřila jsem jí. Ale potom mi to dosvědčila i má matka. Nevím proč mne unesli ti dva morojové. Při mé záchraně jednoho z nich rose zabila. Kde je ten druhý, netuším. Nastoupila jsem po boku královny, jako její mladší sestra.S Lissou jsme se pokoušeli se zblížit, ale pořád mám obavy, že
se se mnou přátelí jen proto, že kdybych od ní utekla už by nemohla být královnou.
I kdybych Adrianovi lhala on by to poznal. Stejně jako Lissa používá eter, který mimo jiné zahrnuje
čtení v mysli. Naklonil se nade mně. Co to proboha dělá? Strnula jsem. Vypadalo to jako z nějakého romantického filmu o teenagerech co se poprvé líbají. A alespon v mém případě je to ted poprvé. Zazmatkovala jsem. Proboha vždyť o tomhle sním už pěkně dlouho, tak co ted vyšiluju?
"Au". vykřikl Adrian.
Dala jsem mu pěstí?? bože můj, já jsem mu dala pěstí. To byl trapas. Už jsem tam nemohla jen tak čekat. Zvedla jsem se a utekla na zahradu. Co se to se mnou děje? Bouchla jsem do nosu kluka, který mě chtěl políbít. A ne jen tak ledajakého kluka, ale Adriana. Rozplakala jsem se nad svojí hloupostí.
Přes své slzy jsem neviděla na cestu a tak jsem, jak jinak, zakopla.Koukla jsem se na horu
a ted tam stál Strigoj.

Vítejte

5. července 2011 v 18:33 | Dimka s Miou
Přejeme hezkou fictivní zábavu :)